Vzpomínka Orlů z Vysokého Mýta na bratra Kopeckého

Vážená zarmoucená rodino, vážení smuteční hosté!

Dovolte nám, členům výboru spolku Orel Vysoké Mýto, připomenout, za co všechno jsme našemu bratrovi Jendovi vděční a čím se navždy zapsal do našich myslí a srdcí. Jenda Kopecký se účastnil opětovného založení Orla, jednoty Vysoké Mýto v roce 1991 a stal se jejím prvním starostou. Spolu s bratry A. Lankem a J. Bíbusem se jim podařilo v roce 1992 získat Orlovnu zpět za symbolickou cenu. Vytvořil skupinu nadšenců, která se pustila do oprav a následné přístavby Orlovny. Výsledkem jejich každodenního úsilí bylo znovuvysvěcení Orlovny v roce 1997. Pak se, již pod jeho vedením, těžištěm činnosti Orla stalo naplňování křesťanských principů v běžném životě prostřednictvím sportovních aktivit. Není důležité, abychom byli mistry světa, ale abychom byli féroví s ohledem ke spoluhráčům i soupeřům - to bylo jeho heslo, které vždy sám vlastním postojem naplňoval. Zpočátku byla sportovní činnost Orla více všestranná i s množstvím kulturních aktivit. Pak ale ubývalo dobrovolníků a některé činnosti jsme omezili. Jenda se vždycky snažil spojovat lidi a oni v jeho společnosti cítili, že je má rád. Orlovna je v současné době využívána převážně pro stolní tenis. Jenda byl do poslední chvíle trenérem mládeže. Ještě v hracím roce 2018/2019 se připojil, aby vypomohl svým spoluhráčům v nižších soutěžích. V roce 2018 jsme si společnou cyklopoutí z Vysokého Mýta na Sv. Hostýn připomněli rozehnání Orlů v roce 1948. Protože Jenda nemohl kvůli lékařskému vyšetření (měl nějaké problémy s kolenem) vyjet s námi už ve čtvrtek, slíbil, že se k nám připojí v pátek navečer v Prostějově. Tam přijel na kole z Olomouce až pozdě večer, za tmy. Moc jsme se o něho strachovali, aby v neznámé krajině a spleti cest u Olomouce někde nezabloudil. On to s pomocí Boží zvládl a nevzdal to. Jenda se zapojil i do vyšších organizačních struktur Orla, byl léta členem tělovýchovné rady Orla, aktivním členem v župě Brynychově a později Orlické, dosud je místopředsedou Ústředního rozhodčího sboru. Ve volebním roce 2013 nám sdělil, že by rád více času a pozornosti věnoval své rodině a především vnoučatům, které musel mnohdy pro své orelské aktivity odsunout až na druhé místo. Stal se tedy místostarostou a láskyplným dědečkem, který spolu s milovanou manželkou Maruškou dával do posledního dechu svého bohatého a naplněného života svou lásku dětem a vnoučatům.

Na závěr jedna vzpomínka Ládi Štancla: Bylo to v Říčkách, on rád lyžoval. Říkal, že Orlové mají široká křídla, tak musí obsáhnout více sportů. Ty také ovládal - volejbal, stolní tenis, badminton i to lyžování. Tak nás - Štanclovy, vzala rodina Kopeckých na starou faru do Říček. Já neměl žádné vybavení, prostě nic. Jenda mě vzal na půdu, tam jsme vyhrabali staré lyže a boty. A dali jsme to nějak dohromady. Oblečení taky žádná kombinéza, nic. Tak jsme oblékli zelené pracovní vaťáky a vyrazili na sjezdovku. Děti mi pak říkaly, že se za nás styděly, v jakém vybavení jsme. Ale Jenda měl radost, že mě zasvěcuje do dalšího sportu. Já s rodinou i ostatními farníky jezdím do Říček dodnes. A když si obléknu zelený vaťák (teď už jen k podzimnímu ohýnku), vždycky si na Jendu a lyžování vzpomenu.

Jendo, pro Tebe je už Boží náruč připravená a my na tebe budeme vždy s láskou a úctou vzpomínat.

Zdař Bůh! výbor Orla